Kontakt: tel: 605 / 354 030 (774 / 548 818 - asistent J. Švehlík),
e-mail: ds.olomoucky.kraj@seznam.cz
Václav Prokůpek (38) se narodil roku 1972 v Rokycanech. Už během studia sociologie a ekonomie na vysoké škole začal publikovat a pracovat jako sportovní novinář v cyklistickém časopise Peloton, byl i sportovním redaktorem časopisu Stadión a zúčastnil se populární Rallye Paříž – Dakar.
Po absolvování studia mezinárodního obchodu přednášel mediální komunikaci na Tělovýchovném institutu v Mnichově – Sollnu a později i na prestižní Borössově akademii v Budapešti. Byl šéfredaktorem časopisů Český Expres, Ekoefekt i kontroverzního deníku Špígl. Publikoval, či stále ještě publikuje v magazínech Koktejl, Tenis magazín, Tennis Arena, Golf, Hlásí se Policie, Katolický týdeník, Naše rodina, Fakta a svědectví. Působil jako scénárista v redakci publicistiky TV Nova, zaměřoval se na vyšetřování obchodů s lehkými topnými oleji na Šumpersku v Olomouckém kraji, známý je i jako scénárista populárního pořadu Tabu. Působil také jako komentátor sportovních přenosů na televizní stanici Public TV.
V neziskovém sektoru Václav Prokůpek pracoval jako mluvčí Hnutí za spravedlnost, které se jako občanské sdružení zaměřovalo na sporné případy v české justici. Vystoupil i na znovuobnovení procesu s Jiřím Kajínkem. „Nejen nad tímto případem visí řada otazníků,“ prohlásil tehdy Prokůpek a dodal: „Náš právní řád sice zaručuje presumpci neviny, ale bohužel mnohdy jen na papíře.“
Václav Prokůpek úspěšně absolvoval studium Certifikovaného programu Evropské aktivity EU na Západočeské univerzitě v Plzni a stipendiální stáž v oboru Rusko a východní Evropa na Filozofické fakultě v Bratislavě. Působil jako ekonomický i mediální poradce společnosti, která se ucházela o privatizaci Tatry Kopřivnice. Jeho vizí bylo zachovat v české automobilce plnou zaměstnanost a exportovat české vozy na perspektivní trhy v Ruské federaci, Číně, středním Východě a Jižní Americe. Zemanova vláda tehdy ale v ekonomickém tendru upřednostnila nabídku americké firmy, což vedlo k obrovské vlně propouštění.
V roce 1998 vyšla Václavu Prokůpkovi první kniha v nakladatelství Duel, kterou napsal společně s kolegou, scénáristou Eduardem Svítivým, a nesla název „A teď už jen vyhrát ten Wimbledon…“ Necenzurovaně popisovala kariéru naší wimbledonské vítězky Jany Novotné. V nakladatelství Petit vyšla už samostatná autorská kniha Václava Prokůpka o zákulisí a historii tělovýchovy „Tabu českého sportu“.
Do politiky vstoupil Václav Prokůpek před několika lety, kdy se stal místopředsedou České strany národně sociální. Přestože z této strany vystoupil z důvodů nekoncepční politiky, myšlenky národní i sociální mu zůstaly vlastní. Před dvěma roky byl volebním lídrem kandidátky Dělnická strana – NE americkému radaru, která v krajských volbách obdržela 1,47 procenta hlasů.
Na okrese Rokycany, odkud Prokůpek pochází, obdržela zmíněná kandidátka více hlasů, než tehdy vládní Strana Zelených či KDU-ČSL, a pochopitelně výrazně překročila pětiprocentní hranici, která je například nutná ke vstupu do parlamentu. Dvakrát po sobě byl Prokůpek zvolen do Akademického senátu ZČU v Plzni a jako první vystoupil z kritikou toho, co se děje na tamější Právnické fakultě. „Bohužel se obávám, že nakonec bude celá aféra zametena pod koberec,“ řekl Prokůpek o aféře s nespravedlivým udělováním akademických titulů.
Václav Prokůpek je ženatý, bezdětný, ovládá osm světových jazyků. Jeho manželka je lékařka.
Václav Prokůpek se živí jako sportovní novinář, publikuje v našich i zahraničních sportovních časopisech, komentuje pořady v našich, slovenských i zahraničních televizních společnostech. Působí také jako spisovatel literatury faktu, publicista zabývající se historií a ekonomií. Je šéfredaktorem soukromé sportovní agentury a pedagogem na Technickém institutu, kde přednáší ruský jazyk a základy slovanských jazyků.
Václav Prokůpek je českým mluvčím mezinárodního spolku Domowina zastřešující práva slovanských národů, je odpůrcem uznání Kosova, jelikož podle něj tento státní útvar vznikl na úkor našich odvěkých spojenců – Srbů a z iniciativy teroristické UCK. Tři předkové Václava Prokůpka byli pro svoje přesvědčení vězněni několik let totalitním komunistickým režimem – legionář gen. Václav Prokůpek dokonce v komunistickém koncentračním táboře zahynul, spisovatel Václav Prokůpek a katolický kněz Jan Ludín sice mučení přežili, ale s vážnými zdravotními následky.
Nejen z tohoto důvodu spolupracuje Václav Prokůpek s Československou obcí legionářskou ve Zlínském a Olomouckém kraji, Slevenským legionářským sdružením v Bratislavě a je hluboce věřící. Mezi jeho historické hrdiny patří Milan Rastislav Štefánik, o němž mimo jiné psal diplomovou práci, Jan Hus a Jan Žižka. „Právě na postavě Jana Žižky je vidět, jak současná vládní garnitura překrucuje naše dějiny. Často bývá tento slavný válečník označován za lapku. Už méně se ale o něm dozvíme, jak statečně bojoval za suverenitu tehdejšího Českého království, že mu Rožumberkové vyvraždili celou rodinu a nebýt jeho hrdinství, možná by se dnes ani nezachovala česká státnost.“
Václav Prokůpek je příznivcem zachování Benešových dekretů: „Byly spravedlivým vyústěním výsledků druhé světové války!“ A naopak nepodporuje restituci šlechtických, z jeho pohledu mnohdy pochybně nabytých, majetků!
Mezi jeho koníčky patří vysokohorská turistika, dříve hrál závodně fotbal a hokej, nyní ve svých osmatřiceti letech ještě startuje ve florbalovém a volejbalovém krajském přeboru a aktivně se věnuje šachům, na šedesáti čtyřech polích hraje druhou ligu v České republice. Před osmi lety vyhrál velmi dobře obsazený šachový mistrovský turnaj Dresdner Open.
Václav Prokůpek je ochráncem zvířat, se svým otcem chová několik koní a přiznává, že má nesmírně rozmazleného pejska Toníčka, kterého si vzal z útulku.
A jaký je volební program
Václava Prokůpka?
Prioritou je pro mě obnovení svobody slova, jelikož, jak již říkal známý francouzský filozof Alexis de Toqueville v devatenáctém století, z jehož myšlenek čerpala řada demokratických politických stran a hnutí, svoboda slova je nedělitelná.
Do parlamentu kandiduji také proto, aby byla zastavena kriminalizace skutečné opozice v této zemi a došlo ke změně politického stylu, tedy vytvoření politiky otevřené k občanům, respektující jejich názory, hledající řešení problémů a oproštěné od uzavírání stranických obchodů a zaměřené na obecný prospěch. To je mojí prioritou při prosazování zájmů mých voličů nejen v letošních parlamentních volbách.
Rozvoj společnosti musí být založen na vzdělání, dostupnosti informací, rozvoji vědy, na vytváření příležitostí pro iniciativy jednotlivců i skupin, na respektu k právům druhých a na solidaritě s potřebnými. Prosperující stát se musí stát „sluhou“ občanů, nikoliv jejich „samolibým vládcem“. I proto stát chceme budovat zdola a měl by dělat to, co od něho občané, obce a kraje požadují, tedy vytvářet efektivní právní systém, který umožní ochranu slabých před silnými, je humánní vůči řádným občanům a obětem, nikoliv vůči zločincům, a vychází z představy většiny občanů o spravedlnosti. S tím pochopitelně souvisí jednoduchý, průhledný, účinný a snadno kontrolovatelný systém daní a veřejných financí, který výrazně omezí možnosti korupce.
Politická kultura se v České republice nedostala na úroveň první Československé republiky. Vedle právních norem jsou neodmyslitelnou součástí demokratické společnosti i etické normy odrážející společně sdílené morální hodnoty. Prosazení etiky do politiky považuji za úkol prvořadé důležitosti. I proto se snažím prosazovat přímou volbu prezidenta, omezení imunity zákonodárců pouze na výroky a hlasování v parlamentu, zapojení neposlanců do práce v parlamentních výborech, zefektivnění vztahů mezi komorami parlamentu, usnadnění účasti nezávislých kandidátů a jejich sdružení v komunálních volbách.
Česká republika ztratila vinou budování socialismu a následně mafiánského kapitalismu tvář země, která je mezinárodně uznávána a respektována. Rádi bychom takovou tvář celému světu opět ukázali. I proto je potřeba prosadit urychlené definování českých státních a národních zájmů jako základních společných zájmů občanů a vypracování strategie jejich zajišťování. Proto je nepochybně nutné zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti před organizovaným zločinem i běžnou kriminalitou. To je také nezbytným předpokladem spokojeného života každého občana a prvořadým úkolem státu. I proto chci prosazovat zásadní změnu trestní politiky, která zajistí lepší ochranu občanů před nebezpečnými zločinci.
Prvním krokem k řešení ekonomických problémů naší země je získání důvěry občanů kvalifikovaným popisem stavu věcí. Porozumění domácí veřejnosti je předpokladem sociální stability a spolupráce, porozumění mezinárodní veřejnosti je předpokladem důvěry investorů. Za nejlepší investici přitom považuji vzdělání. Zvýšení vzdělanosti a dostupnost vzdělání pro všechny je základem dlouhodobé prosperity naší země, a proto je i naší základní prioritou.
Z výše následujících důvodů připravujeme nový školský zákon. Sociální smír je budován na citlivých otázkách zaměstnanosti, bydlení a poskytování sociálních služeb. Jeho zachování je nezbytnou podmínkou úspěšného rozvoje naší země.
Nevymahatelnost práva a jeho odtrženost od představ občanů o spravedlnosti je jedním z nejzávažnějších problémů naší společnosti. Etické normy se musí stát vodítkem pro výklad a aplikaci právních předpisů.
Jelikož kandiduji v regionu, kde hraje nesmírnou roli venkov, odkud sám pocházím, chtěl bych se zmínit i o tom: Venkov chápu jako přirozený základ naší rozmanité vlasti. Rolník, lesník a rybář nejsou jen výrobci potravin a dřeva, ale stávají se tvůrci krajiny, v níž žijeme všichni.
I v nejmenších vesničkách mají lidé stejná práva a stejnou lidskou důstojnost jako ve městech. Vysoká kvalita životního prostředí je předpokladem dobrého zdravotního stavu občanů a úspěšného rozvoje země. Kromě finančně ocenitelných hodnot ctím i nehmotné životní hodnoty. Proto se již dlouhou dobu snažím prosazovat důslednou obranu zájmů českého zemědělství.
Váš Václav Prokůpek
